Milí čtenáři,

ať už jste z Chotěboře, Slovenska, nebo článek čtete někde za mořem, jsem si jistý, že jedna věc se vám nikdy nevyhnula – každý z nás byl někdy na někoho naštvaný. Důvody k tomu bývají různé, někdy víc a někdy méně oprávněné.

I naši předkové měli mimo jiných jeden fakt skvělý důvod, proč být hrozně naštvaní. Ve chvíli, kdy se přes jejich (naše) území přehnalo nějaké cizí vojsko. A že jich v dějinách bylo… Brali byste cizí vojáky a jejich řádění jako něco obohacujícího? Jistě, v kurzu pozitivního myšlení by to lektor asi zvládnul, ale zdravě se naštvat má možná někdy svůj smysl, no ne?

Návštěvníci říjnového setkání klubu celiaků v Chotěboři se společně shodli na dobrém tématu k závěru roku. Nemáme si prý povídat o naštvanosti, ale o pohance. Ochutnali jste jí někdy vůbec? Já se snažím vytáhnout z paměti své první setkání s pohankou, ale marně doluji nějaký zážitek z dětství. Kupoval jste někdo někdy někde pohanku před rokem 1989? Já se musím přiznat, že mé setkání s pohankou muselo proběhnout až někdy v polovině devadesátých let. A bylo to setkání upatlané, s nějakou lepivou kaší, která mi vůbec, vůbec nechutnala.

pohanka panoramaA pak si pamatuji, že jsem, snad k vánocům v roce 2000, dostal od maminky knížku o pohance, kterou napsal nejpovolanější z českých pohankářů, pan Zdeněk Šmajstrla, majitel českého, výhradně pohankového mlýna na Kopané ve Frenštátě pod Radhoštěm. Mé pohankové obzory se tím velmi rozšířily.

Pan Šmajstrla dnes vlastní také své webové stránky. Mnohé informace ze zmiňované knížky, kterou mám dodnes v knihovně vždy pěkně navrchu, po ruce, se objevily i na stránkách, kterým zde rád udělám reklamu: http://www.pohankovymlyn.com. Najdete na nich mimo jiné velké množství receptů. Je jich tam na větší knihu, a krom všeho jiného se tam třeba dozvíte i to, že:

„Pohanka patří k teplomilným rostlinám. Její vegetační doba je krátká. Podle pranostik předků se má pohanka sít, jsou-li „beránky na obloze“. Ty signalizují, že by do tří dnů mělo pršet.

Vegetační doba růstu pohanky trvá od 99 do 120 dnů. Pak se sklízí. Po třech týdnech vyroste rostlina do výšky půl metru a objeví se na ní první krásně bílá až bílerůžová kvítka. Moje maminka říkávala, že pohanka je jako nevěsta. Měla pravdu. Pohankové pole na jaře zářilo bělostí. Kvítka lákala včely, kterých létalo nad polem tolik, že se zdálo, jako by se vlnilo. A hučení bylo hlasité jako v úle.“

Jistě uznáte, že to jsou nejen voňavé informace, ale navíc popisují „pohanskou“ rostlinu s láskou, jako vzácný dar. Přijměte s takovým přístupem i drobný sešitek s několika recepty a informacemi o pohance, který ke každému klubu celiaků vydáváme. A nedejte se odradit, kdyby i ve vašem případě, bylo první setkání s pohankou lepivé a nanicovaté. Ta rostlinka má v sobě vzácné vlastnosti, které by bylo škoda zahodit jen kvůli nevydařenému kuchařskému pokusu.

Jak řekl mistr Jan Hus: „Milosrdenství má být každému činěno, buď žid, pohan neb zlý křesťan“. Buďte milosrdní nejen k rostlině, která má jméno po malých, ale houževnatých mongolských válečnících, napadajících kdysi naše území. Ti vojáci byli strašní, ale u sedel jejich malých koní se houpával pytlík se zázračnou rostlinou. Možná kvůli ní byli tak houževnatí, jejich cévy zdravé, namáhané oční žilky nepopraskané a trávení bezproblémové. Zlé, rutinně fungující vojsko s sebou prostě přineslo dobrou věc. Pohanku a v ní obsažený rutin.

Buďte proto, pokud je to možné, laskaví a shovívaví i k neznámým a cizím lidem kolem sebe. Jak říká Bible, vzájemným respektem a láskou lze „přikrýt“, neboli obrousit v paměti mnohá provinění (1 Petrův 4,8). A na jiném místě vyučuje Ježíš perem biblického pisatele Lukáše, který byl mimochodem povoláním lékař: „Nesuďte nikoho a Bůh vás také nebude soudit. Nezavrhujte nikoho a ani Bůh vás nezavrhne, odpouštějte a Bůh vám také odpustí“ (Lukáš 6,37).

To ať prosím, milí čtenáři, platí nejen v čase předvánočním.

 

Aleš Kocián, duchovní a lektor Klubů zdraví ČR