Milí čtenáři,

mohu se zeptat, kdy jste naposledy byli na masáži? Já se přiznám, že na masáže nechodím, jsem hrozně lechtivý, ale už od září se cítím být masírován fenoménem Vánoc. A když je toho moc, začnu si notovat píseň od mých oblíbených Jablkoňů – „Kampak všichni spěcháme, kampak všichni jdem? Jdem tam, kde svítí hvězda… nad hypermarketem… A všechna ta hovada boží teď nakupují zboží…“
Dnes jsem si jí bez přemýšlení začal zpívat na cestě s klukem do školky, a on se děsně řehtal. Nejspíš ho pobavila „hovada Boží“. Ale moje milá hovádka, je to smutný fakt, nemyslíte? Nakupujeme zboží, klidně i na splátky, kvůli nesmyslnému nákupnímu duchu Vánoc. Nějaké smyšlená, vylhané reklamní skutečnosti.
Když už jsem u té školky – kdy naposledy vám někdo lhal? A kdy naposled jste zalhali vy, třeba svým dětem? Ohledně čertů a Mikuláše, dárků, co nosí Ježíšek…? Už zase nám lhali, můžou si říkat nejmenší děti o přestávce ve škole.ID-100152931
Ale Ježíšek dospěl v muže, stal se z Něho Spasitel světa, všechna ta hovada Boží mohou skrze Něho získat nabídku lepšího života… „Přišel jsem na svět jako světlo, a kdo ve mne uvěří, nezůstane ve tmě. Kdo slyší má slova a nedbá na ně, toho nesoudím. Nepřišel jsem svět soudit, ale zachránit. Kdo mne odmítá a má slova nepřijímá, ten má již svého soudce: moje slova ho budou soudit v poslední den.“ (Jan 12,46-48 podle biblického překladu Slovo na cestu)
Mám Vánoce čím dál raději. Možná proto, že jsem ve věku dědečků, mám své vlastní malé děti, a sám dětinštím. Ale hlavně mě baví přemýšlet o Ježíškově narození a vymýšlet, jak Ho představit malým dětem.
Zkusím na závěr z několika citátů, které si zakládám, složit jakýsi náznak moudré myšlenky a přání do roku nového:
„Můj jazyk ať mluví o tvé spravedlnosti, ať zpívá tvé chvály po všechny dny!“ (Žalm 35,28 B21), protože „Laskavý jazyk je magnet pro lidská srdce. Je to chléb ducha, dává slovům smysl, je pramenem moudrosti a pochopení“ (Bahá’u’lláh).
Jenže: „Co je ale do všech krásných krajin, není-li v nich dobrý člověk“ (Božena Němcová). Řekla to moudře ta stvořitelka Babičky. Švédové na severu k tomu dodávají, že: „Když někdo nechce vidět, nepomůže ani světlo, ani brýle“.
Proto: „Hledej, zda se nenajde použití pro tvoji lidskost“ (Albert Schweitzer). A nějaký neznámý, nezjištěný autor přizvukuje: „Bůh dává, ale člověk musí otevřít dlaň.“

Přeji vám, ať se během letošních Vánoc můžete dotknout nebe. Otevřete dlaň, a dovolte, ať je Bůh s vámi.

Aleš Kocián – kazatel a lektor klubu zdraví Chotěboř